Budou děti našich dětí hloupější? Co myslíte?
09.10.2014 19:21
Poslední dobou přehazuji volítkem TV programy a ne a ne najít něco zajímavého. Samé seriály, které nesleduji, příliš mnoho vaření nebo opakované pořady. Nikdy jsem nebyla tak častým „sledovačem“ ČT2 jako nyní, a nebo si pouštím filmy z externího disku. Televize posledních let mladé lidi a děti defacto nic nenaučí.
Budou děti našich dětí hloupější?
Nemyslím tím inteligenci, ale všeobecný rozhled, znalosti, rozvoj cítění, empatie, schopnost komunikace, atd.
Mohu základní školy srovnávat. Chodila jsem jako dítě do americké školy (1970) a i do české za socialismu a česká byla přísnější, museli jsme umět víc. V americké se zkoušelo jen písemně, samé testy, nikdy ne u tabule, ale zase se tam nikdy neopisovalo, sousedka mě okamžitě práskla, když jsem se chtěla „podívat“ do jejího testu. Česká škola nás skvěle učila verbálnímu projevu, jak umět vše „okecat“, když zrovna téma neumím moc dobře, jak mluvit k různým typům učitelů, učila nás „team work“, týmovou spolupráci, pomáhali jsme si napovídáním, on mě v dějepisu datumy a já jemu v angličtině opsáním testu, vyráběli jsme papírové taháky. Řekne se, že to bylo špatně, že jsme podváděli, ale já říkám, že při psaní taháků jsme se toho i dost naučili a základem byl ten team work. Výborné pro život. Jsem i velký zastánce známek ve škole, nechápu, jak může mít dnes žák speciální školy radost ze slohového hodnocení. Já byla pyšná na jedničky a pětky „koule“ jsem si sem tam užila první roky na střední, kdy jsem byla „free“ teenager.
Dnes se skoro každý rok změní ministr školství, mění, co udělal ten před ním a ve školství není stabilní, dlouhodobý program, navíc do toho ještě mluví EU. Soukromé školy mají také rozdílnou úroveň a to, že dnes mohou rodiče i učit děti doma, považuji za vážnou chybu, děti se neučí žít ve společnosti ostatních a pochybuji o znalostech rodičů.
Obecně dnes tráví děti hodně času u počítače, na Internetu, s mobilem, ale všichni víme, že tam většina nehledá vzdělávací materiály, ale hrají hry, kecají s přáteli na Facebooku, blogují. Hledají především jen zábavu. Knížky? Šokovalo mě, když jsem slyšela, že mít doma knihovnu je přežitek starých lidí. Ano, já jsem tedy jeden brontosaurus s knihovnou :-) Je pravda, že i já přestala z 90% kupovat knihy a hltám vědomosti z Internetu. Je skvělé jak tam vše najdu a i lidé mi poradí, mám-li problém např. s ovcemi, nějakou stavbou na zahradě, apod.
Jsem i odpůrce toho, že dnes učitel nemůže dát žákovi trest, třeba obyčejnou facku.
Obdivuji dnešní učitele, kdy si děti mohou ve třídě dovolit všechno a oni je mohou kárat jen ústně. Nemohou pak mít respekt u některých problematických dětí, a jak jsem slyšela, pokud je rodič „sígra“ ještě podnikatel a sponzor školy, leckdy se synáček nebo dceruška chovají šíleně, protože ví, že na něj nikdo nemůže. Když dostane tento syn nebo dceruška prevít špatnou známku, někdy si přiběhne otec sponzor i stěžovat řediteli na učitele. Chudáci učitelé.
Za nás bývala na základce také esa, parta kluků co rušili, dělali legraci, ale měli jsme např. učitelku, při které tito kluci ani necekli. Když rušili, hbitě přiskočila i při své trpasličí výšce a nadváze, a buď dostali šlehu plastovým pravítkem přes ruce, nebo po hlavě, a byl klid. Někdy je jedna rána lepší než tisíc keců.
Nikdy nás učitelé netýrali, nemlátili často, ale ti co rušili, dostali pohlavek, nebo tím pravítkem, děti se i bály dostat dvojku z chování, hlavně v 8. a 9. třídě, když se pak měly hlásit na další školy.
Dříve byly při škole kroužky zdarma, kde jsme se také dost naučili, i dnes odsuzovaný kroužek Pionýr, kam jsme všichni chodili, abychom měli plus při výběru střední školy, mě bavil. Všechno je všude o lidech a ne o režimu. Naši vedoucí Pionýra na základní škole byli mladí studenti, žádné komunistické agitky jsem nezažila, scházeli jsme se holky a kluci ze školy, což bylo fajn, zažili jsme platonické lásky. V klubovně se hrál pinčes, chodili jsme do přírody na výlety, hráli bojovky, hledali jsme krabici s Tatrankami podle azimutů, učili jsme se chránit přírodu, umíme poskytnout první pomoc při většině úrazů i v lese, kde jsou po ruce jen klacky, hráli turnaje ve volejbalu, vybíjené. Ano, museli jsme dělat nástěnky, chodit na 1. máje do průvodu s „jedničkou“ na krku, ale nevadilo nám to, byla to sranda, všichni jsme byli z domova naočkovaní a věděli jsme o čem daný režim je. Dnes jsou kroužky placené, ne každý rodič má na to platit to, co by dítě chtělo. Dříve děti i více sportovaly než dnes.
Slyším dnes od učitelů ze základek i středních, že děti jsou čím dál hloupější, co se týče znalostí i rozvoje komunikačních dovedností, empatie. Slyšíme naopak od „moderních“ učitelů soukromých škol a ministrů, že se dnes děti už ve školách nemusí tolik učit jako dříve, protože informace najdou vždy na internetu. Já s tímto tvrzením nesouhlasím. I my jsme si mohli kdykoliv najít informace v knihovnách a přesto nás učitelé donutili se učit, abychom měli slušný přehled, nedělali ostudu ani ve světě, když jsme s někým mluvili, a když se kdokoliv v rodině zranil, uměla jsem dát první pomoc, mobily nebyly.
Někdy se v duchu směji, když se někde mladí, náctiletí lidé, např. v pražském metru diví nahlas nějaké informaci, kterou my jsme jako děti věděly už ve 3. třídě.
Možná můj článek vyznívá jako nostalgie starší ženské, ale to jsem nechtěla, jen porovnávám, jak to bylo ve škole v naší době a nyní.
Když dnes někde vypnou proud a člověk u sebe nemá mobil – někteří začnou až panikařit, je to úsměvné, ale taková je dnes doba, jelikož vývoj techniky letí tryskem kupředu, dnešní děti se budou chechtat zase těm svým, neboť ty budou ještě větší závisláci na technice :-)
Co si o tomto myslíte vy?
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 6809x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
